Jediná ulice v Košicích nabídne více památek než jinde celé město

Košice, evropské hlavní město kultury pro rok 2013, postupně mění svou tvář. Nikoli k horšímu. Dříve průmyslové centrum východního Slovenska se stává městem moderním a přeje si lákat další návštěvníky na své historické památky. Komu to nestačí, může prozkoumat okolní přírodu nebo se cestou stavit na hodinu vzdáleném komplexu Spišský hrad.

Největší koncentrace významných pamětihodností je na pěší zóně ve středu Košic s příhodným názvem Hlavná.Kolem ní se soustředí skutečně to hlavní. Funguje jako “plážová” promenáda, nachází se tam množství restaurací, kaváren, cukráren a především architektonických skvostů.

Historickým centrem se dříve vesele procinkávaly tramvaje, v současné době už tomu tak není. Návrat koňky by se ale jevil jako zajímavý nápad na další atrakci pro návštěvníky. Jakákoli podpora turismu je nesmírně důležitá, avšak i takhle Košice nabízejí velice pestrý výběr, jak se zabavit a co obdivovat.

V současné době je sice nejpůsobivější košická dominanta, dóm sv. Alžbety, částečně pod lešením, ale ani to neubírá této gotické katedrále na kráse. Veškeré rekonstrukční práce navíc můžeme chápat jako pozitivní důsledek příprav na následující velký rok slávy.

Ulice kostelů 

Vydáme-li se severně od obchodního centra Aupark, dostaneme se přes Námestie osloboditeľov na již zmiňovanou ulici Hlavná. Před nejvýznamnější stavbou, kterou je největší slovenský chrám, dóm sv. Alžbety, naši pozornost upoutá kostel sv. Michala, stojící v jeho těsném sousedství.

Každého zaujme netradiční architektonické řešení kostela. Pne se do výšky, ačkoli uvnitř vůbec není rozlehlý. Přesto většina lidí okamžitě správně identifikuje hodnotnou ukázku gotického uměleckého slohu. Původně byl postaven ve 14. století jako pohřební kaple dómu sv. Alžbety.

Sv. Alžbeta vznikala v letech 1380 až 1508. Jedná se o dílo vrcholné gotiky. Její takřka šedesátimetrová Žigmundova věž (vstupné 1,40 eura, na lístku nám pomocí razítka děkují za milodar) nabízí krásný pohled na celé město, především na blízké červené střechy, Štátne divadlo (připodobňované k pražskému Divadlu na Vinohradech) se zpívající fontánou či na Urbanovu věž, tyčící se přímo ze země hned vedle.

Škoda jen, že rozhled mírně znehodnocuje drátěná síť. Při výšlapu nahoru čekají na návštěvníky v mezipatrech mnohá zastavení se zvony a hodinovými stroji.

Jak už bylo řečeno, přímo vedle Alžběty trůní Urbanova věž. Uvnitř se nachází muzeum voskových figurín, které je plné osobností a postav, spjatých s tímto krajem, ať už košický rodák a bývalý prezident Rudolf Schuster nebo uherský král Matyáš Korvín. To jen dokazuje, že nedostatkem atrakcí tato východoslovenská metropole, jejíž obyvatelé povětšinou vždy mívali vřelejší vztah k Praze než Bratislavě, opravdu netrpí.

V muzeu voskových figurín si ale dávejte pozor, spustit alarm je velice snadné. Nám se to podařilo hned třikrát.

“Vodní příkop” je zde stále 

Kolem divadla, radnice, repliky morového sloupu, knihkupectví s kavárnou, Premonštrátného a Františkánského kostela postupujeme dále. S košickou minulostí je silně spjata vláda Zikmunda Lucemburského (což dokazuje pojmenování věže – rozhledny dómu sv. Alžbety) – za jeho vlády bylo postaveno městské opevnění, které již dnes ale prakticky nenalezneme. Natož následně vybudovaný vodní příkop.

Přesto lze s jistou nadsázkou říci, že vodním příkopem se mohou obyvatelé Košic pyšnit stále. Úzký, snadno překročitelný “příkop” se totiž táhne prostředkem značné části Hlavné ulice. Lemují jej dvě cesty pro pěší. I tento vodní pramen, táhnoucí se od Štátného divadla až k náměstí Maratónu mieru, dotváří charakter města.

Tam právě Hlavná ulica končí. Jejím posledním “dítětem” jsou bývalá kasárna. Na náměstí Maratónu mieru stojí socha maratónce (nepřekvapivě). Košice lze označit i za město maratónského běhu, jelikož ten se zde každoročně koná. Návštěvníci si mohou přečíst i jména všech vítězů – ti poslední jsou nejčastěji z Keni (opět nepřekvapivě).

Je pravdou, že Košice jsou turisticky velice přívětivým městem, nabízí i různá zákoutí s hospůdkami (např. Hrnčiarská ul.). Můžete také navštívit nákupní centrum Optima, kam vás zaveze městský autobus či nezvykle levný (v porovnání s Prahou) taxík, a zajít si do klidné kavárny ve věži nebo i do kina.

Jdeme do vězení 

Ale zpátky k památkám. Atraktivní turistické cíle sice nejsou jen na Hlavné ulici, ale obvykle jsou na ni více či méně nabalené. Východně od ní nalezneme bílý Kalvínský kostel a především bývalou Miklušovu věznici, která nyní slouží jako muzeum.

V rámci expozice, stojící pouhé jedno euro, můžete nahlédnout také do podzemních sklepních prostor s kobkami a mučírnou. Nespornou výhodou je, že většinu bývalé věznice můžete prozkoumat zcela sami.

Výstava je rozsáhlá, kladně lze hodnotit i audiovizuální prezentaci. Hosté se přehlednou formou dozví zajímavé informace o historii věznice a vůbec celých Košic. Uvidí, jak přesně vypadaly městské hradby s pevností. Opět zaujme, jak je tu na rozdíl od Česka zdůrazňovaná osoba krále Zikmunda – ve výrazně větší i pozitivnější míře.

Nakonec se s námi rozloučí socha vůdce neúspěšného protihabsburského povstání, Františka II. Rákocziho, stojící před zdařilou napodobeninou tureckého sídla, místa jeho košického exilu. Přínos sedmihradského knížete spočíval ve zdokonalení městského opevnění.